Generované továrny
Nette DI umí automaticky generovat kód továren na základě rozhraní, což vám ušetří psaní kódu.
Továrna je třída, která vyrábí a konfiguruje objekty. Předává jim tedy i jejich závislosti. Jak taková továrna vypadá jsme si ukázali v úvodní kapitole:
Nette DI umí kód továren automaticky generovat. Vše, co musíte udělat, je vytvořit rozhraní a Nette DI vygeneruje
implementaci. Rozhraní musí mít přesně jednu metodu s názvem create
a deklarovat návratový typ:
Tedy továrna ArticleFactory
má metodu create
, která vytváří objekty Article
.
Třída Article
může vypadat třeba následovně:
Továrnu přidáme do konfiguračního souboru:
Nette DI vygeneruje odpovídající implementaci továrny.
V kódu, který továrnu používá, si tak vyžádáme objekt podle rozhraní a Nette DI použije vygenerovanou implementaci:
Parametrizovaná továrna
Tovární metoda create
může přijímat parametry, které poté předá do konstrukturu. Doplňme například
třídu Article
o ID autora článku:
Parametr přidáme také do továrny:
Díky tomu, že se parametr v konstruktoru i parametr v továrně jmenují stejně, Nette DI je zcela automaticky předá.
Pokročilá definice
Definici lze zapsat i ve víceřádkové podobě za použití klíče implement
:
Při zápisu tímto delším způsobem je možné uvést další argumenty pro konstruktor v klíči arguments
a
doplňující konfiguraci pomocí setup
, stejně, jako u běžných služeb.
Příklad: pokud by metoda create()
nepřijímala parametr $authorId
, mohli bychom uvést pevnou
hodnotu v konfiguraci, která by se předávala do konstruktoru Article
:
Accessor
Nette umí krom továren generovat i tzv. accessory. Jde o objekty s metodou get()
, která vrací určitou
službu z DI kontejneru. Opakované volání get()
vrací stále tutéž instanci.
Accessor poskytují závislostem lazy-loading. Mějme třídu, která zapisuje chyby do speciální databáze. Když by si tato
třída nechávala připojení k databázi předávat jako závislost konstruktorem, muselo by se připojení vždycky vytvořit,
ačkoliv v praxi se chyba objeví jen výjimečně a tedy povětšinou by zůstalo spojení nevyužité. Místo toho si tak
třída předá accessor a teprve když se zavolá jeho get()
, dojde k vytvoření objektu databáze:
Jak accessor vytvořit? Stačí napsat rozhraní a Nette DI vygeneruje implementaci. Rozhraní musí mít přesně jednu metodu
s názvem get
a deklarovat návratový typ:
Accessor přidáme do konfiguračního souboru, kde je také definice služby, kterou bude vracet:
Protože accessor vrací službu typu PDO
a v konfiguraci je jediná taková služba, bude vracet právě ji.
Pokud by služeb daného typu bylo víc, určíme vracenou službu pomocí názvu, např. - PDOAccessor(@db1)
.